Pavel Kříž/KRYZ

• narozen 10.2.1959 v Praze
• pracuje v oborech malba, grafika a volná plastika v pražském ateliéru

Studia

• 1974 až 1978 – Střední odborná škola výtvarná, Praha
• 1978 až 1984 – Akademie výtvarných umění v Praze
• 1983 – udělena cena Pražské ZOO za nejlepší návrh kamenné mozaiky
• 1984 – udělena cena akademie za diplomovou práci
• 1991 – studijní pobyt, Švýcarsko
• 1999 – studijní pobyt, Německo
• 2008 – studijní pobyt, Dánsko
• 2014 – studijní pobyt, Francie (Marseille)
• 2017 – studijní pobyt, Itálie (Řím)
• 2018 – studijní pobyt, Izrael
• 2018 – studijní pobyt, Francie (Paříž)
• 2019 – studijní pobyt, Německo (Berlín)
• 2023 – studijní pobyt, Francie (Paříž)

Samostatné výstavy

• 1985 – „Kresby“, Klub čs. spisovatelů, Praha
• 1987 – „Obrazy a olastiky“, Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha
• 1988 – „Obrazy, kresby, plastiky“, zámek Lanškroun
• 1991 – „Obrazy a kresby“, Galerie Vincence Kramáře, Praha
• 1991 až 1992 – Galerie Palazzo Morettini, Locarno
• 1992 – „Cvišncajt“, Galerie Behémót, Praha
• 1993 – „Černobílá“, Galerie Future, Praha
• 1994 – „Formálie“, Galerie Nová síň, Praha
• 1995 – „Koláže“, Galerie Atrium, Praha
• 1996 – „9X“, Galerie Pecka, Praha
• 1998 – „Bílá“, Galerie Pecka, Praha
• 2001 – DG galerie Brno
• 2005 – „Kaleidoskop“, Galerie Pecka, Praha
• 2006 – „Obrazy“, Galerie Václava Špály, Praha
• 2009 – „Obrazy“, Galerie Felixe Juneweina, Kutná Hora
• 2009 – „Léto“, Galerie Pecka, Praha
• 2011 – „SINGLES“, The ICON Gallery, Praha
• 2012 – „INTIMITY“, galerie Kotelna, Říčany
• 2012 – pavelKryz „INTIMITY“, Galerie Špejchar, Chomutov
• 2012/13 – pavelKryz „MIRRORING“, Galerie Aspekt, Brno
• 2013 – pavelKryz „IMBALANCE“, Galerie Templ, Mladá Boleslav
• 2019 – „PAVEL KRYZ OBRAZY", Galerie města Kolín
• 2020 – „AD REM“, K věci, Galerie Pecka, Praha
• 2022 - " BEATA SOLITUDO"/ Blažená samota, Galerie v přízemí, Novoměstská radnice, Praha

Účast na výstavách

• 1985 – Výstava ministerstva kultury, Waršava, Polsko
• 1987 – Frankfurt, Mnichov
• 1988 – Mladé ateliéry, Galerie Fronta, Praha
• 1988 – Salón pražských výtvarných umělců 88, Praha
• 1988 – Malba generace umělců 80-tých let, Moskva
• 1990 – Umění mladé generace, Wroclav–Praha
• 1990 – Výstava ministerstva kultury, Portugalsko, Španělsko
• 1995 – „Artest“, Kunsthalle Palazzo, Liestal, Švýcarsko
• 1999 – Symposium, Kronach, Německo
• 2000 – Plauen, Německo
• 2012 – „PERFECT WORLD“, Galerie NoD, Prague
• 2019 – „VELVET EDITION“, Prag Artworks, Prague

Rodina

Pavel Kříž se narodil v roce 1959 v Praze. Jeho rodiče pochází ze středostavovských rodin. Dědeček z otcovy strany byl v době okupace Československa jako levicově zaměřený intelektuál a antifašista zatčen a zemřel v koncentračním táboře. Babička vychovala sama tři děti.

Otec Karel Kříž byl v 50tých letech okolnostmi přinucen stát se horníkem v uranových dolech v Příbrami. Později pracoval jako elektrikář ve stavebním podniku.

Matka Irena Křížová /Uhrová/ pochází ze smíšeného česko německého manželství. Rodina drobného podnikatele žila v Sudetech, ale v roce 1939 se přestěhovala do Prahy. Po válce se již do Sudet nevrátili. Přestože rodina během okupace jasně prokázala svůj postoj k nacismu, byla po válce komunistickým režimem diskriminována.
Ani jednomu z rodičů  nebylo umožněno studovat. Nikdo z rodiny nebyl v žádné době členem KSČ.

Dětství 1959–1974

Rané dětství prožil Pavel Kříž ve Velké Chuchli, tehdy idylickém pražském předměstí. Bydlel s bratrem a rodiči v děleném bytě ve stejném činžáku jako prarodiče. Dlouhá léta zde jeho dědeček pracoval jako domovník a zároveň promítač filmů v biografu v přízemí domu. Jako dítě trávil Pavel Kříž mnoho času v promítací kabině, kde shlédl snad všechny filmy té doby. Objevil pro sebe nový, kouzelný a rychle se rozvíjející svět filmu. Městečko bylo plné kontrastů, pitoreskních obyvatel, nedělních výletníků, bývalých i současných žokejů, statkářů a chovatelů koní. K nejjasnějším vzpomínkám na rané dětství budou vždy patřit černobílé filmy, letní koupání ve Vltavě, ulice s koňmi a rozlehlé závodiště, které každou neděli ožívalo nadšenci dostihového sportu.

Venkovská idyla lezení po stromech, běhání po lesích a místních sadech skončila v létě 1967, kdy se celá rodina přestěhovala do nového bytu na sídlišti na druhém břehu Vltavy. Éra předměstského života byla u konce a začalo období života v realitě nově vznikající městské periferie. Změnila se scéna i rekvizity. Sady, louky a lesy nahradily hrubé stavby domů s lešením, hluboké výtahové šachty, výkopy plné vody, trčící armatury a hromady kabelů.

Jako většina pražských dětí i on prožil se svými rodiči léta 1968–69 prohlídkou okupačních tanků, sbíráním trikolor a okukováním stop po kulkách na fasádě Národního muzea.

Léta 1968–1974 byla léta prožitá ve schizofrenní společnosti, kdy se doma běžně mluvilo jinak než ve škole a na veřejnosti. Vnímal vše pouze okrajově, protože v této době už bylo hlavní náplní jeho volného času kreslení a malování.

V roce 1974 si podal přihlášku na "Střední odbornou školu výtvarnou" (tzv.Hollarku), dnes Střední umělecká škola Václava Hollara. Přestože velmi úspěšně absolvoval talentové zkoušky, nebyl na tuto školu z kádrových důvodů přijat. Strávil proto následující půlrok na gymnáziu Pražačka. Toto období pokládá za nejtěžší ve svém životě.

Hollarka

V pololetí prvního školního roku přestoupil na "Hollarku". Tato škola pod vedením prof. J. Vondráčka byla naprostým opakem normalizačního gymnázia. Svět se rozzářil a konečně pro něj začalo mít studium smysl. Zde se ve svých 16ti letech setkal s kolektivem přátel a pozdějších kolegů zapálených do výtvarného umění. V průběhu čtyř let se seznámil se všemi grafickými a malířskými technikami, základy fotografie, sochařství a modelářství. Se svými spolužáky zůstávali ve škole dlouho do večera a naplno tak využívali podmínek pro práci, které jim škola poskytovala. Byla to pro něj nejhezčí studentská léta. Po maturitě 1978 byl přijat na AVU na obor malba.

AVU

Po dvouleté přípravce, kde se drilovala realistická kresba a malba, vstoupil ve třetím ročníku do atelieru figurální malby prof. K. Součka. Zde se setkal se silnou pozitivní atmosférou a s relativní svobodou výtvarného projevu, kterou zaštiťovala osobnost prof. K. Součka, tehdy již nemocného, bývalého bohéma a bouřliváka, člena skupiny 42. Zastihl tak ještě poslední léta na pražské AVU předtím, než odešla stará generace umělců a nahradila ji praktičtější generace nová. V roce 1985 zakončil studia na AVU diplomovou prací, za kterou mu byla udělena cena AVU. Jednalo se o cyklus obrazů s námětem ženských aktů "modelky", přípravný karton pro kamennou mozaiku a ilustrace ke knize "Sedm pater" od Dina Buzzatiho.

Rodina / Práce 1986–1992

Po absolvování vojenské služby (Slovensko 1985-1986) se mu narodí syn, ožení se a snaží se živit rodinu ilustracemi knih, účastí na podpůrných stipendiích a prodejem obrazů.

Jeho první výstava v Klubu spisovatelů je vlastně přehlídkou ilustrací a podobně působí i další výstava v Ústavu makromolekulární chemie. V těchto letech začíná používat k signování obrazů pseudonym KRYZ. Od roku 1987 se začíná živit také jako restaurátor nástěnných maleb. Touto prací řeší své existenční problémy a zároveň se mu otvírá cesta k vlastní tvůrčí svobodě bez společenské cenzury. Tehdy se odklání od figurální malby a začíná hledat nové výtvarné formy v dekorativní tvorbě. Vytváří na obrazech husté sítě a buduje tak na téměř monochromních plátnech svébytný měnící se prostor imaginárních výstupů.

Tato jeho tvorba vrcholí v roce 1991–1992 při studijním pobytu v Tessinu ve Švýcarsku. Vytváří zde množství nadčasových pláten na průsvitných materiálech a tkaném dekorativním textilu. Zpracovává také žánrové xerokopie a pracuje se starými fotografiemi. Na konci stipendijního pobytu vystavuje zde vytvořená díla v „Pallazo Morettini“ v Locarnu .

Narození dcery (1992) ho vrací zpět do Čech, mezi přátele a kolegy (J. Žáček, V. Merta, M. Titlová, P. Malovaný) a také k restaurování nástěnných maleb. V Tessinu nalezl a vyzkoušel množství výtvarných forem a technik, které použil ve své další tvorbě. Tyto formy prezentuje na velmi úspěšné výstavě "ZVISCHENZEIT" v galerii Behémont (1992).

Po nově nabytých malířských zkušenostech dospívá v dalších letech až k minimalistické poloze malby. Maluje černobílé obrazy (ČERNOBÍLÁ, galerie Future, 1993), vytváří koláže z fotografií dávných filmových hvězd (FORMÁLIE, galerie Nová síň, 1994; KOLÁŽE, galerie Atrium, 1995) a maluje bílou barvou na průsvitnou hedvábnou látku. Toto období vyvrcholí výstavou "BÍLÁ" v galerii Pecka v roce 1998.

Od svého návratu z Tessinu realizuje až do roku 2000 své tessinské idee a nápady. Během těchto let se ve své formální a později koloristické tvorbě absolutně očistí od školských vlivů a po odchodu z kolektivu autorů galerie Behémont (1994) i od tlaku umělecké společnosti na prioritu světovosti díla, který vytvářela polistopadová garnitura.

Přelomový rok jeho tvorby představují léta 1999–2001. Tehdy se ve své tvorbě zříká intelektuální formy ve prospěch malby samotné, malby, která mu přináší potěšení a která je absolutně svobodná a nepodobná žádnému z děl, která kdy maloval. Na prvních obrazech (2001) si ověřuje nové malířské tvarosloví a inspiruje se  mistry klasické malby (Ingres a Giorgione). Obrazy "Venuše" a "Odaliska" vytvářejí novou figurální řeč jeho malby. V té době se už naplno vrací k realistické malbě, především k malbě figurální, kterou vystudoval a která teď v jeho díle zaznívá nebývalou silou. V letech 2001–2002 se mění i jeho rodinný život. Rozvádí se a stěhuje se od rodiny do bytu, který mu po čase slouží i jako atelier.

2007–2010

Od roku 2007, kdy má atelier v bytě, se s novou energií vrhá do práce, jakoby léta spal a nyní si vše musel vynahradit. Jeho spektrum je přitom velmi široké. Maluje krajiny, zátiší, portréty a výjevy z ulice. Zaznamenává scenérie z filmů, fotografií a rozpracovává je jako abstraktní náměty, které se nakonec spojují v realistický celek. Objevuje novou svobodu projevu právě v realistické malbě. Malba se pro něj stává samostatným výrazem bez jakéhokoli poučování diváka, sama buduje pocity a vztahy k divákovi. Autor přibližuje a umocňuje zážitek z vizuálního pohledu na věci okolo sebe, naservíruje ho divákovi a věří, že si dílo samo otevře cestu k srdci člověka a osloví ho. On prostě jen maluje. Obsahem obrazů se stává pouze námět či téma a forma malby ho povyšuje nad jakékoli spekulace a uměleckou ideologii. Existuje pro něj jen obraz jako svébytné malířské dílo. Jeho plážové výjevy jsou tedy pouze obrazy slunce a lidí na písečné pláži. Postavy samostatně nemají žádný význam, jsou jen světelným odleskem zářivé pohody.

Každý z jeho obrazů se stává jakousi mantrou, u které se lidé dokážou radovat i plakat. Bez expresivních gest vytváří plátna, která žijí svébytným životem, zcela se dožadují pohledu diváka, přivlastňují si ho a podmaňují. Konec roku 2008 a rok 2009–2010 jsou velmi plodným obdobím. Maluje tak, jak vždy toužil, barva se pro něj stává prostředkem komunikace mezi ním a divákem.

2011–Současnost

Rokem 2011 se jeho malířská forma mění. Obrazy „Šikmý horizont“, „Noc“ a „U okna“ jsou posledními díly s primárním námětem osamělosti a vzdálených tužeb. „Okouzlení filmem“ z dětství se opět vrací. Přitahují ho filmové záběry, které transformuje do barevných skvrn malovaných v monochromní barevnosti. Filmové obrazy vytvářejí cykly, například triptych „Koupání“, který je laděn do světle zelených tónů. Tyto díla působí křehce a neuchopitelně. Témata se sjednocují a v obrazech se objeví filmové titulky. Poslední obraz z tohoto období („Titulek“) je pouhým textem svítícím na černém pozadí. Současně vytváří koláže všité ocelovými skobičkami na papír a tiskařský plech. Pohledné náměty kontrastují s agresivitou prošití k podkladu. Koláže a kresby z tohoto období v sobě mají společensky-hodnotící podtext. Příklon ke kritickému obsahu lze v tomto období vidět v obrazech orientovaných na pochybné modly současnosti - „Commercial“, „Zn. Exotica“ a „Americký sen“ a v půlených obrazech červenozelených, kde jako by se divák díval přes brýle v 3D kině, a triptychu, který je zaměřen na společenská klišé „Hradčny“, „Sex“ a „Dámy“.

V letech 2013/2014 maluje obrazy, které jsou spíš nostalgické, čerpají ze vzpomínek a záběrů krajin. Objevují se v nich skryté osobní významy a plátna se zalidňují postavami. Vytváří řadu pastelů a kreseb. Kreslí hodně do skicáku, vytváří samostatný výtvarný deník. Navštěvuje jih Francie kde se seznamuje se současnou generací Francouzských malířů, figuralistů. Působí na něj velmi svébytně a originálně. Nenachází u nich žádné známky kosmopolitního umění, které je v Českém prostředí upřednostňováno. 2015/2016 maluje obrazy plné postav a komplikovaných kompozic. Ačkoli jsou práce z těchto let pro diváka méně atraktivní, představují přechod od běžného pojetí zobrazivé malby k jiné, osobitější struktuře zobrazení. Kryz si je vědom dočasného opuštění, tradičního pojetí současné malby jako záznamu konkrétního děje. Jeho zobrazení děje odehrávajícího se v několika skupinách a prostředích, diváka mate, ale jde o vymanění se z tradičního pojetí obrazu a snahou o autentičnost.

V obrazech z posledních let (od r.2017) se projevuje jeho bohatá imaginace, s níž spojuje zdánlivě nespojitelné motivy. Jeho malba působí svou příjemnou atmosférou a ztvárněním zdánlivě všedních a přitom vždy trochu záhadných situací. Navazuje tak na stále živý odkaz magického realismu počátku minulého století, který překvapoval zvláštními, nečekanými a na první pohled nepochopitelnými vztahy.

V obrazech Pavla Kryze se prolínají obyčejné děje s příběhy, které mohou působit až znepokojivě a vyvolávat nejistotu a otázky, co všechno se stane nebo co by mohlo stát a co asi vzniklé vztahy naznačují. Malíř tak vzbuzuje naši zvědavost a rozvíjí představivost diváků, kteří se nad obrazy mohou zasnít, rozjímat nad nimi nebo si vychutnávat jejich náladu. A každý si může představovat pokračování příběhů podle vlastní zkušenosti, podle toho jak má bohatou fantazii.

Tvorba Pavla Kryze dokládá, že současný pohled na naše prostředí, na současný svět lze působivě vyjádřit nejen novými médii, ale i klasickými výrazovými prostředky, tedy v jeho případě kresbou a malbou. Jeho obrazy zaujmou tím, že vycházejí z každodenních situací, které jsou však ztvárněné v nečekaných souvislostech.

Použitý text: J. Machalický, text k výstavě „Pavel KRYZ – AD REM, K věci“, galerie Pecka 14.9. – 1.10.2020 /zkráceno/